Aktuality školy

S Evou Polzerovou o možnostech dramatického oboru v praktickém životě

středa 20. červenec 2016

eva poutakUž řadu let nabízí na Lidové konzervatoři zájemcům o herecké a divadelní umění svoje zkušenosti, vědomosti, energii i zaujetí Mgr. Eva Polzerová. Po léta pracovala s mladými adepty hereckého umění, mezi nimiž je i úctyhodný počet velmi oceňovaných umělců.

Přesto se Eva Polzerová věnuje i lidem, kteří nemají s profesionálním herectvím a divadlem ve svých praxích nic společného. Nebo ano?  „V životě vlastně stále naplňujeme či nenaplňujeme nějakou sociální roli,“ vysvětluje Eva Polzerová. „A právě v tom, abychom byli pokud možno úspěšní, abychom se v určité ´roli´ cítili dobře, nám může dramatický obor pomáhat.

Jak?

Vše začíná od uvědomění si sebe sama. To je základ, který se nám mnohdy ztrácí v záplavě zákazů a příkazů. To, co nabízíme v rámci dramatického oboru, je cesta za poznáním sebe sama i lidí kolem nás. S využitím divadelních prostředků rozvíjíme fantazii a tvořivě ji uplatňujeme v hrách a cvičeních. Nesměřujeme k herectví, ale využíváme možností, které nám divadelní prostředky nabízejí k rozvoji vlastní osobnosti. Nové dovednosti a zkušenosti nám pak pomáhají v běžném životě třeba tím, že se lépe vyrovnáváme se stresem, zlepší se naše přirozená komunikace, zvládáme lépe fyzické i psychické napětí, nebojíme se improvizovat.

Řekneme-li „komunikace a improvizace“, každý si může představit něco malinko jiného – kvalitu slovní zásoby, schopnost verbálně rychle zareagovat, hledat řešení nečekané situace. Co to znamená ve vašich hodinách?

Stručně jste to shrnula a já bych přidala: rozvoj fantazie a vlastní tvořivosti, rozvoj empatie, partnerskou spolupráci, která se promítá v zadávaných tématech, a uvědomování si respektu k druhým lidem.

Jak konkrétně může divadlo pomoci v běžném životě?

Divadelní prostředky nám poskytují báječnou možnost, jak si vyzkoušet mnohé životní, třeba i dost kritické, situace nanečisto. Máme možnost si ujasňovat postavení v různých sociálních rolích, jejich pocity, postoje a emoce. Máme šanci si přehrát tutéž situaci v jiné sociální roli a hledat nová řešení. A co je podstatné – nikomu nic nehrozí, protože to jsou fiktivní situace.

Zaznělo tady slovo fantazie – jak vypadá zapojení fantazie divadelními prostředky?

Dala bych jeden konkrétní příklad: dvojicím posluchačů dám obálky, ve kterých jsou rozstříhané obrázky. Ve dvojicích pak diskutují například o tom, co asi znázorňují jednotlivé části jejich obrázku. Každá dvojice pak obrázek sestaví a připraví svůj příběh, který představí celé skupině. Z toho pak vyplývají další a další cvičení a hry.

Z vašich hodin i kurzů je zřejmé, že ve vaší pedagogické praxi je výuka zcela zásadně spojena s pohybem a jeho rozvíjením.

Naše jednání, v životě či na jevišti, je založeno na pohybu vlastního těla. Vyvážené držení těla nabízí uvolnění nejen na úrovni fyzické, ale i psychické. Při výukových hodinách uvolňujeme tělo a jeho vnitřní přepětí, které blokuje naše spontánní jednání i mluvní projev.

Od loňského roku učíte na Lidové konzervatoři také pantomimu.

Pantomima je umění beze slov. Učí nás poznávat vlastní tělo v jeho fyzickém konání a získané dovednosti se pak uplatňují v tvořivém procesu. Tělem nemůžete kecat, vyjadřování tělem vede k věcnosti, k jasnému a přehlednému vyjádření. A opět platí - jak dalece jsme vybaveni, tak dalece si klademe případné cíle, které se promítají do zpracovávaných témat.

V divadle a pantomimě ale nejde jen o pohyb. Jde přece také o příběh.

Určitě.  V obou oborech – v dramatickém i v pantomimě – pracují posluchači na vytvoření příběhu v dynamické zkratce, jakou je například skeč. Postupným obměňováním tématu se snažíme o tvar, o jasné sdělení myšlenky bez zbytečného slovního balastu a s výraznou pointou.

Je to tedy doslova „škola hrou“?

Jistě – osobně považuji dramatickou výchovu za naprosto nezastupitelný obor, který nám dává možnost si zkusit život nanečisto. A zkoumání, které nám dramatická průprava umožňuje, je obrovské dobrodružství, kde se projevuje osobitost každého posluchače. Cením si toho, že každý člověk je vlastně originál a svou jedinečností může ovlivňovat své okolí a lidi v něm. Pokud si to uvědomíme a přijmeme principy dramatického oboru, máme šanci vidět život v širším spektru a lépe se orientovat v životních situacích.