Aktuality školy

S Ondřejem Gilligem o studiu, interpretaci a klasické kytaře

středa 31. srpen 2016

gillig ondrej barvaNovou tváří v pedagogickém týmu Lidové konzervatoře je od září 2016 MgA. Ondřej Gillig. Patří k vynikajícím interpretům klasické kytary, ale také k vyhledávaným hudebním pedagogům. Podrobnosti o jeho umělecké a pedagogické práci najdete zde, rádi bychom jej ale představili i trochu osobněji – jak začala jeho hudební dráha?

"Vlastně už v mateřské školce," usmívá se. "Tehdy se tam uskutečnil nábor do Lidové školy umění. Projevil jsem zřejmě jakési vlohy a byl jsem přijat. Zpočátku jsem se trochu poohlížel po trubce, ale nakonec zvítězila kytara. Měl jsem obrovské štěstí na úžasnou paní učitelku Jarmilu Bystroňovou, která měla zásadní podíl na mém vztahu ke kytaře a hudbě obecně."

Čeho si ve své hudební kariéře nejvíc ceníte?

Určitě úspěchu na soutěži v Kutné Hoře (v roce 1996 se stal jako jediný z českých účastníků finalistou Mezinárodního kytarového bienále v Kutné Hoře, je držitelem 3. ceny v nejstarší kategorii), ale také třeba své spolupráce s Janáčkovou filharmonií (jako sólista vystoupil s Janáčkovou filharmonií Ostrava, v roce 2011 provedl v rámci komorního cyklu JFO svůj polorecitál a vystoupil s Kubínovým kvartetem) nebo natočení CD Nostradamus se souborem Bajan trio Meisl , se kterým jsme zároveň  získali 1. cenu na mezinárodní soutěži v Esztergomu. Jako učitele mne těší úspěchy mých žáků v celostátních i mezinárodních soutěžích, aktuálně se můžu podělit o radost z mé studentky, která se stala laureátkou Mezinárodní kytarové soutěže Zruč nad Sázavou 2016.

Dáváte přednost nějakému období?

Mám rád všechna období – od renesance přes romantismus až po současnost. I když možná přeci jen trochu více inklinuji k romantismu.

Co byste rád svým posluchačům na naší škole nabídl?

Moc bych si přál, abych jim pomohl objevit krásu klasické kytary, aby mohli poznat její široký stylový i výrazový záběr, aby se do kytary dokázali zamilovat. Důležitým tématem při výuce je pro mě práce na rozvoji „přirozené“ techniky a hledání způsobů, jak zprostředkovat hudební myšlenku posluchačům. Záleží samozřejmě na potřebách konkrétních studentů. Někteří posluchači si přinášejí určité chybné návyky a těm bych určitě velmi rád pomohl k jejich odstranění, aby jim technika nebránila v radosti z muzicírování.

Je nějaká osobnost, která výrazně ovlivnila vaši hudební cestu?

Kromě mých pedagogů to byl především Pavel Steidl, který je nepochybně jedním z našich nejvýznamnějších kytaristů. Poznal jsem ho v 90. letech na kytarovém festivalu v Mikulově, kde jsem měl možnost být aktivním účastníkem jeho mistrovských kurzů. Ukázal mi zcela nový pohled na onu „přirozenou“ techniku hry a také nový pohled na způsob interpretace. Poté, co se vrátil z Nizozemska, usadil se v Česku a nyní vyučuje kytaru na Akademii múzických umění v Praze. Musím ale přiznat, že asi nejvíc jsem se naučil, když jsem začal sám učit.

Co vám hudba dává?

Je toho moc. Neustále mne obohacuje, nutí mne hledat nové cesty, studovat, nacházet, pracovat sám na sobě. A především - dává mi luxus dělat to, co je mi koníčkem. Za to jsem nesmírně vděčný.